Vlastnosti lásky (14)

„Láska ve všem doufá!“ (1. Korintským 13:7) Láska ve všem doufá, a proto Yahweh ve všem doufá!

Láska doufá ve vše „dobré“, samozřejmě! A pochopili jsme Jeho záměr o tom, co je dobré, skrze Jeho lidský jazyk, hebrejštinu. Dobré: co je mravné, politické, vědecké, hospodářské a duchovní, z pohledu Království. Nikdo není dobrý, jen Jeden, totiž Mocný. (Lukáš 18:19) Ano, věci Království nebeského (povznesené vědomí) jsou dobré; jen On je dobrý!

A je-li naše naděje jedině v Něm (Žalmy 62:5), pak veškerá naše naděje spočívá v podstatě Yahweha, ztvárněné Jeho Synem, vyjádřené skrze Jeho Ruach (Ducha-dech-mysl).

Protože láska se vždy vyjadřuje jako dar druhým, je nezbytné brát v úvahu, že druzí jsou větší než „vlastní já“. Hlavním zaměřením se pak stává pozvedání úrovně životů (myslí) těch okolo nás. Jsi-li dokonán v lásce, pak je výsledkem život, který existuje jen proto, aby dával, nikoli aby bral. Toto je láska, která volá: „Odpusť jim,“ i když tě mučí.

Protože se láska v tobě naplnila, „nebudu míti nedostatku“ (Žalmy 23:1) se stává tou jedinou pravdou v tobě. Jsi naplněn; tvůj kalich přetéká Jeho přítomností; a nepotřebuješ nikoho jiného, ani nic jiného. Tvá naděje je jedině v Něm!

Mysl Mesiáše je to, co naděje lásky přinese. Je to naděje dokonalé mysli, mysli, která myslí jen tak, jak myslí Yahweh. Není to slavné; sama ta myšlenka?

Nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem. Jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste Moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým [budete-li si navzájem prokazovat lásku]. (Jan 13:34-35)