Kdyby jen Tvé roucho

Otče, dal jsi mi míru víry (Římanům 12:3) a příkaz růst v milosti a poznání Tvého Syna (2. Petrův 3:18). Tvůj Syn slíbil, že bude nejen původcem mé víry, ale i jejím dokonavatelem (Židům 12:2).

Nebeský Otče, hledal jsem Tě neustále, často se slzami. Přesto jsem zůstával uzavřen ve vězení své mysli. Dnes znovu odevzdávám vše, co mě mentálně zmrzačovalo, a pokorně prosím dokonavatele, aby přetvořil mé myšlení. Yahshua, předkládám svůj život jako živou oběť; proměň mou mysl (Římanům 12:1-2), abych mohl Tě vidět, a ne jen slyšet (Job 42:5). Proměň mé tělesné chápání v duchovní vnímání.

Proč jsem se držel těchto myšlenek, které mě drží spoutaného? Pokoušel jsem se v minulosti tyto věci odevzdat, přesto zůstávají. Stalo se vězení mé mysli pro mě skutečně bezpečným místem, jako oblíbená dětská deka, ztělesňující vůni, texturu, pohodlí a jistotu toho, co je známé? Zpohodlněl jsem ve svém vězení, bojím se vyjít ven?

Ve víře, že vlastnit Tvou zdravou mysl je mým osudem, znovu Ti dávám svolení, abys vzal tuto deku strachu a nahradil ji dotykem lemu Tvého roucha (Matouš 9:20), rouchem chvály (Izajáš 61:3). Odejmi mi mé falešné útěchy a zachraň toto dítě, zamrzlé v čase, uvízlé v hledání jistoty u své oblíbené deky. Už se tam nikdy nevrátím.

Yahshua, prohlašuji, že ode dneška je má mysl obnovena a mou jedinou jistotou bude lem Tvého roucha. A Abba, pokusím-li se tu starou deku svírat pevně na hrudi, vytrhni mi ji.

„Vím, že Ty dokážeš všechno,
a že žádný Tvůj záměr Ti nemůže být odepřen.
Zeptal ses: ‚Kdo je ten, jenž zahaluje radu bez poznání?‘
Proto jsem vyslovil, čemu jsem nerozuměl,
věci pro mě příliš podivuhodné, které jsem neznal.
Slyš, prosím, a nech mě promluvit;
Ty jsi řekl: ‚Budu se tě ptát, a ty Mi odpovíš.‘
Slyšel jsem o Tobě sluchem ucha,
ale nyní Tě vidí mé oko.
Proto sám sebou pohrdám
a činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:2-6)

V minulosti jsem vyslovoval, čemu jsem nerozuměl, věci pro mě příliš podivuhodné, abych je znal. Ale dnes je má víra dokonána; cítím Jeho roucho.