Cesta člověka II

Muž a jeho žena vstupují do kostela. Po chvále pastor začíná kázat. Žena je plně soustředěná, zatímco manžel podřimuje. Snaží se ze všech sil zůstat vzhůru. Šťouchne do něj, když je bohoslužba u konce. Vstanou a odejdou.

Po mnoho týdnů pokračuje stejný vzor. Pastor si všímá manželova sklonu a označuje toho muže za nezaujatého duchovními věcmi. Diví se, proč ten muž vůbec chodí. Ostatní ve sboru si toho také všimli a diví se totéž.

Uplyne několik týdnů od chvíle, kdy manžel a manželka byli naposledy spolu, když se ona objeví na bohoslužbě sama. Poté vyhledá pastora a zeptá se ho, zda by s ním mohla mluvit. Pastor ochotně souhlasí a rychle usoudí, že setkání se bude týkat jejího „nezaujatého“ manžela. Je připraven posloužit jejímu srdci, jak bude třeba.

Když setkání začíná, pastor říká: „Už jsem tě nějakou dobu neviděl v kostele. Jak se máš?“

Žena, se slzami stékajícími po tvářích, říká: „Je to kvůli mému manželovi.“

„Ano, to jsem tušil,“ odpovídá pastor.

Pokračuje: „Víte. Má rakovinu. Umírá. Bere si léky a ty ho velmi unavují a uspávají. Styděl se chodit a usínat, tak jsme prostě přestali chodit. Zdá se, že mu už moc času nezbývá, a chtěl, abych vám něco vyřídila. Řekl, že ho tolik potěšilo, že mohl přijít a vidět vás, poslouchat vaše kázání. Jste jeho nejoblíbenější učitel. Poprosil mě, abych vám poděkovala.“

Nikdy nesuď, milovaný. Nikdy si nemysli, že víš, co se v někom odehrává, jen podle vnějšího zdání věcí. Starostlivost vyžaduje čas, a pokud jsi ochoten si položit tu těžkou otázku, zápasíš se starostlivostí o druhé?

Uzdravení přichází z mysli, duchovně vykoupené, jež umí přiznat: „Opravdu mi nezáleží na druhých lidech tolik, jak by mělo; pomoz mi, Yahshua. Dej mi srdce (mysl), které pečuje o druhé více, než pečuje o sebe.“

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele. (Jan 15:13)