Volám za ty maličké

Hlas řekl: „Volej!“ A on řekl: „Co mám volat?“ Všichni lidé jsou jako tráva a všechna jejich sláva jako polní květ. Tráva usychá, květ vadne, neboť dýchne na ně dech Yahweh. Věru, lid je tráva. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Mocného je věčné. (Izajáš 40:6-8)

Tvé slovo je věčné, Otče. Ano, řekl jsi mi: „Ti, kdo skládají naději ve Mně, nabudou nové síly; vzlétnou na křídlech jako orlové, poběží a neustanou, půjdou a neumdlí.“ (Izajáš 40:31)

Naslouchám Tvému šepotu, Abba; říkáš: „Povedu slepé cestou, kterou neznali, stezkami, jež jim nebyly povědomé; provedu je, drsná místa jim zarovnám. To jsou věci, které učiním; neopustím je.“ (Izajáš 42:16) Má duše se drží těchto slov, těchto slov života, těchto slov vykoupení.

I já jsem tatínek. Potřebuji Tvé smíření, abych se mohl vrátit ke svým maličkým. Jako já potřebuji Tebe, oni potřebují mě. Jako Ty mě učíš potřebovat jen Tebe, i já je naučím, že potřebují jen Tebe. Tolik věcí musíš naučit mou duši. Tolik věcí musím naučit jejich.

Až konečně k Tobě přijdu opravdu pravým způsobem, způsobem, jaký ještě nikdy nebyl, přiveď mě zpět k nim, abych jim ukázal, jak být i oni pravdiví před Tebou. Vím, že Ty víš, co znamená být Otcem, který dává jediný možný druh lásky, lásku, jež nikdy neselže. Jak by ti maličcí měli poznat, jak to vypadá, kdyby je to jejich tatínek neučil? Protože Tvá láska nikdy neselže, vím, že mi dovolíš naučit mé děti, jak to vypadá. V tom odpočívám.