Jsem to já — zrádce?

Když nastal večer, Yahshua stoloval s dvanácti, a když jedli, řekl: „Vpravdě vám pravím, jeden z vás Mě zradí.“ (Matouš 26:20-21)

Dvanáct mužů, jeden zradí. Řekni Mi, co víš o srdci (mysli) člověka. Jaké bylo smýšlení každého z nich poté, co Yahshua pronesl tato slova: „Jeden z vás Mě zradí?“ Prohledej vlastní srdce, než odpovíš. Odpověz upřímně.

Máš-li oči, abys viděl, zde je, co bys mohl objevit. Zvaž, co se toho večera mohlo odehrát. Bezprostřední reakce srdce všech dvanácti byla, že se vylekali a každý si pomyslel: „Mohl bych to být právě já.“ Po chvíli se deset z dvanácti přesvědčí, že by nikdy nic takového neudělali, jeden po druhém říkajíc: „Snad tím nemyslíš mě, Mistře?“ (v. 22) Všimni si, že jsem řekl „přesvědčí sami sebe“. Ve skutečnosti si jistí nejsou, neboť dobře vědí, že po celou tu cestu s Yahshua byly pochybnosti, a přesto se nevyhnutelně vidí jako lepší než zrádci.

Co ti druzí dva? Zrádce je samozřejmě klamavý; „Snad tím nemyslíš mě, Rabbi.“ (v. 25) Prohlubuje svůj klam tím, že Yahshua oslovuje jako učitele. Je odhalen, a přesto stále popírá.

Co třetí učedník, jenž mohl prožívat něco jiného? Je moudrý a pokorný. Není jmenován konkrétně, ale Yahweh vidí srdce člověka (1. Samuelova 16:7). Tento pokorný ví, že je schopen zrady, a přesto miluje svého zachránce Yahshua. Cítí každý kousek své vlastní slabosti a touží se držet bez ohledu na to, jak zvrácené jeho srdce může být. Je schopen lásky i klamu. Je oddán svému zachránci, přesto je dost moudrý, aby se bál vlastního srdce.

Je tím tichým. Během této chvíle nemluví. Všichni ostatní říkají: „Snad to nejsme my, Mistře.“ Nazývají Ho Mistrem, ale tento moudrý není tak rychlý mluvit. Ten sám sebe posoudil. Má hluboké poznání, že jen milost mu dovoluje být u stolu, a drží se vším, co má. Nechlubí se svým úsilím.

Bojí se opustit ochranu, která mu byla darována. I on je zrádce, přesto věří v oběť, jež má přijít. Ví, že prolití krve je jeho jedinou nadějí. Touží být vykoupen. Drží se vším, co má.