Den 118

Tato nová věc

Toto poselství bylo přeloženo automaticky a může obsahovat chyby.

Rostoucí v tobě,
Ty, rostoucí ve Mně,
Vzmáhající se Duch,
Světlo vytlačující tmu,
Uvnitř tebe.
Chemikálie se mění,
Myšlenkové procesy se mění,
Smýšlení se tříští.
Intenzivní, přesto zdrženlivé…?

Intenzivní, přesto zdrženlivé? Co je tato věc, stále přetrvávající, tato zdrženlivost? Je to jádro problému, že? Je to kus těla, který jsi ve mně zanechal, Otče? Musí to zůstat? Bude to vždycky?

Mé srdce (mysl) vybuchuje touhou radovat se z vítězství, kterého ještě nebylo plně dosaženo. Mám? Mám se plně radovat, zatímco ještě zbývá vykonat práci? Je ta zdrženlivost chytrá, moudrá a vedená Duchem? Je tam hlas, který říká: „Je to skutečné; jsi to opravdu Ty, Otče?“ Je tato zdrženlivost pochybnost? Je to moudrost? Cítí se to bezpečně, přesto se to cítí pochybně. Vykořeň to, Otče.

Toužím po skutečné svobodě, hlubší svobodě. Toužím po nevýhradné svobodě válečníka, klečícího před Tebou, předávajícího svůj meč, nebo dívky, která si uvědomuje, že Ty jsi jediný pravý Ženich. Toužím být Ti podřízen ve všem, spolu s moudrostí nechlubit se svým vlastním úsilím. Naplň mě srdcem, které chce chlubit se jen Tvým dílem ve mně. „On to udělal. Podívej. Podívej na mého Tatínka. Nikdy Ti nedovolí, abys mi ublížil.“

Slzy tečou, když toto píši. Když mé pero dopadá na papír, chlapec ve mně si uvědomuje, že bych nikdy nemohl vyslovit ta slova o svém pozemském otci. Jak bych mohl říct taková slova o někom, kdo ublížil, místo aby chránil mé malé srdce? Odpouštím mu a potřebuji, aby on odpustil mně. Dnes je zde velká láska, přesto se ptám, zda chapadla zdrženlivosti stále zůstávají.

Ne, Otče, tyto zdrženlivosti nejsou chytré, moudré ani vedené Duchem. Je čas přejít do nového místa; do nové věci, kde poprvé v mém životě dostávám osobní důkaz, že mám Otce, který chrání a neubližuje. Mám Tatínka, který mě neodhodí, i když nejsem hoden lásky. Mohu žít nový život bez dalšího odmítnutí, jen s čistou láskou od Otce lásky, navždy.

Co je to za zdrženlivost ve mně? Přijď, Tatínku. Přijď.

Neboť On sytí toužící duši a naplňuje hladovou duši dobrotou. (Žalm 107:9)