Modlitba Žalmu 139

„Sevřel jsi mě zezadu i zepředu a položil jsi na mě svou ruku.“ (v. 5) Ó, jak miluji tu myšlenku, jako myšlenku novorozeněte zachumlaného v dekách. Ochrana, Otče, Tvé silné paže mě nesou a chrání mě. Jsi vždy zde, abys vedl, vždy nade mnou bdíš. Potřebuji to, Otče, ten dotek v jádru mé duše, který přináší teplo a útěchu.

Mám tyto obrazy ve své mysli; obrazy vytvořené vírou. Miluji, že mé dny jsou sečteny (Job 14:5) a ani jeden nebude vynechán. Nic se mi nestane, co by nebylo Tebou ustanoveno. Nic nevstoupí, co by nebylo dovoleno.

Potřebuji vědět tyto věci. Potřebuji cítit, vědomě uchopit, Tvou lásku. Mám tuto touhu ve svém srdci, tuto touhu, která ve mně hoří, touhu cítit Tvou lásku. Toužím po tom, aby má mysl byla obklopena Tvou láskou, aby všechny mé myšlenky byly prostoupeny Tebou.

Musím pracovat, abych to cítil, Otče? Snažím se příliš? Znám jen to, čeho jsem dosáhl až do této chvíle. Cokoli nového musí přijít od Tebe.

Prosím, přines něco nového, Otče, více lásky a hlubší porozumění. Chci cítit Tvé myšlenky vůči mně, myšlenky sečtené jako zrnka písku (v. 18). Chci je cítit všechny.

Potřebuji vědět, co jsem. Vezmi slova z této stránky a vlož je do mě. Nauč mě, jak přijímat Tvou lásku. Odstraň vše, co mi brání v té nejplnější míře.

Přijď, Yahshua; dej mi tento nový sen, tento sen poznat Tě zcela. Přicházím ve víře a prosím o novou věc, čerstvou věc: novou útěchu, novou lásku a nové myšlenky, které přinášejí Tvou pravdu do jasnosti.