Nemohu; neudělám to; musím!

„Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život kvůli Mně, nalezne jej.“ (Matouš 10:39) Jak mám zemřít, a přesto doufat, Otče? Jak Ti mám dát všechno: víru, rodinu, svobodu, kariéru? Mám Ti dát svou ženu, Otče? Mohu ještě žít hojný život, který jsi slíbil, jestliže bude ležet sama, nebo se stane ženou jiného?

A co mé děti, Otče? Mám věřit, že by mohly žít beze mě, bez mé každodenní přítomnosti, jako by byly bez otce, a přesto mít radost? Nebo bych Ti ještě mohl důvěřovat, kdyby je otcovsky vychovával cizinec či vlk, mimo dosah mé paže?

Volám k Tobě, Otče, z nejhlubších míst, jak se vzpírám ztrátě svého života. Prosím o zásah Tvé ruky. Nevím, jak ztratit svůj život. Nemohu; neudělám to; já… miluji je. Miluji je Tvou láskou, láskou, která nikdy neselže. Jsou mou stopou dobra na zemi. Jak je mohu pustit? Jak mám ztratit svůj život? Jak mám nalézt svůj život? Nevím jak. Nemohu; neudělám to!

Slyšíš hloubku mého zoufalství, jak volám? Mohlo by to zbořit města. Vše ve mně křičí. Nemohu; neudělám to; já… musím!

Je to pusté místo. Jsem zachycen mezi smrtí, která je nezbytná, a životem, který slibuješ. Jsem uprostřed. „Chop se neznáma,“ říká má duše. „Pusť, pak se chop.“ Mé tělo se pevně drží obou stran. Cítím to jako smrt té jediné věci, kterou nemohu unést. Nemohu; neudělám to; já… musím! Toto je má smrt.

Postaven před to teď, ať tak či onak, umírám. Poddám-li se tělu, umírám. Poddám-li se Duchu, umírám. Otče, co ze mě zbude? Naleznu svůj život? Muž, kterým jsem byl, je pryč.

Znovu jsi nalezl svého chlapečka, tati. Abba, prosím o Tvou pomoc. Pomoz mi, tati. Všemohoucí je [mým] útočištěm a silou, vždypřítomnou pomocí v dobách soužení. (Žalm 46:1)

Poznámka pro naše čtenáře: V době, kdy toto bylo napsáno, byl Michael ve vězení. V době tohoto vydání je stále ve výkonu trestu. Modlete se za něj.